Tetování je poslední svobodná vůle člověka, říká tatér Lukáš Poláček

Dnešní díl bude věnován přednímu českému tatérovi Lukáši Poláčkovi. Inkoust je pro něj denní chleba. Co znamenají motivy, které zdobí jeho tělo a jaký je názor na tetování nepřehlédnutelného tatéra? O tom bude další díl seriálu Pod Kůží. 

První tetování jsem si udělal sám v páté třídě, kradenou tuží a kružítkem. Bylo to červený kolečko s černým obrysem na kotníku.

To museli mít rodiče radost, co tě k tomu vedlo?

Chtěl jsem zjistit, co to udělá, když tam tu barvu vpíchneš. Super to bylo, byl jsem pochválený. Potetovaný lidi mě fascinovali, měl jsem k tomu vždycky vztah.

Kdy jsi šel na to řekněme „oficiální“ tetování?

Když ta fascinace přetrvala až do osmnácti, nechal jsem si udělat svoje první tetování. Byly to takové hlouposti na zádech, ale ty už mám překryté. 

První tetování strojkem bylo na zádech

Netetuju mladé lidi, protože věci, které se jim líbí, se postupem času mění. Jejich názory nejsou stálý. Jsem schopný jim udělat malý tetování na místo, který se dá schovat nebo se dá odstranit laserem.

Jak to pokračovalo?

Zkoušel jsem nějaký piercingy a vyřezávání, ale vrátil jsem se zpátky k tetování. Dělal jsem si větší kérky, pak jsem začal tetovat a celý jsem to přehodnotil a překryl. Začal jsem se věnovat tradičnímu tetování což je „OLD SCHOOL“, díky tomu mám celou levou ruku. Když jsem do toho prokoukl víc, začal jsem dělat modernější věci. Stříkance, geometrii, grafiku... Snažil jsem se jít s dobou.

Když jsi začínal tetovat, kdo byl ten první „pokusný králík“?

Já a pak moje švagrová, té jsem dělal nějaký nápis.

Jaký to byl pocit poprvé tetovat někoho jiného než sebe?

Musíš překonat to, že to ty lidi bolí. Nesmíš na ně být hodná, jelikož když budeš hodná, budeš tetovat pomalu a opatrně. Nesoustředíš se na kvalitu, ale spíš aby to nebolelo, což znamená, že to uděláš špatně. Ze začátku jsem měl problém se odpoutat od zákazníků. Sice je to bolí, ale ve výsledku to je kvalitně odvedená práce.

Myslíš, že potetovaný lidi něco spojuje?

Vůbec. Tetování není kultura, je to řemeslo a nějaký výtvarný ztvárnění. Dle mého názoru to je poslední svobodná vůle člověka. Ostatní svobody máme dost omezený, lidi nám sem chodí z mnoha důvodů. Chtějí vypadat zajímavě nebo si zaznamenávají důležitý informace, data a prožitky. Jsou to lidi, kteří sbírají tetování, je to všehochuť. Společný spojovatel našich zákazníků neexistuje. 

Celou dobu se snažím dopočítat, kolik tetování máš. Mohl bys odhadnout, kolik jich je?

Mám jedno velké tetování.

S tetováním to je jako když si zařizuješ byt. Jako první začneš kuchyňskou linkou, abys měla kde vařit. Potom tam dáš záchod, aby sis měla kam dojít. To jsou ty důležitý věci, a potom začneš kupovat blbosti, který už tolik nepotřebuješ, ale líbí se ti. U tetování je to stejný. Měla by sis dát hlavní nosný motivy, který pro tebe něco znamenají a jsou důležitý, pak už to jen doplníš něčím, co je zajímavý a co se k tomu hodí.

Stalo se ti někdy, že bys na nějaké tetování zapomněl?

Občas mě překvapí nějaká fotka, když mě někdo vyfotí zezadu, ale jsem si vědom všeho, co mám.